Po dvou měsících práce v jídelně jsem dostala nabídku práce v nově připravovaném Penny marketu Tanvald. Stále rezignovaná jsem ji přijala a začala se zaučovat. Během pár měsíců mne z pokladní povýšili na hlavní pokladní.

Mezi tím problémy s rodiči sílily, přítele jeho maminka vyhodila z domu a já byla nucena Harrachov opustit, neboť rodiče nesouhlasili, abychom žili u nich. Odstěhovali jsme se s přítelem do Jablonce nad Nisou, kde jsme nějakou dobu bydleli u mých bývalých spolužáků ze střední školy a pak si pronajali byt. S rodiči jsem se stýkala minimálně. Mého přítele neměli rádi.

Přítel ukončil školu, neměl peníze a začala jsem mu shánět práci. Já v té době našla práci prodavačky pro jistý market a po pár rozmluvách s vedením můj “milovaný” nastoupil u téhož zaměstnavatele jako skladník.

Vztah s ním byl velmi bujarý. Po roce společného života se můj přítel úplně změnil. Peníze, které vydělal utrácel, téměř nepřispíval do společné kasy, začal lhát, skrývat, dokonce krást. Kluk, kterého jsem milovala proto, jaký je - rozumný, zklamaný životem, týraný (matkou, babičkou, bratrem) a přes to všechno byl tak milý, pozorný apod. , se najednou úplně “obrátil”.

Nastala doba, kdy měl můj otec infarkt. Odvezla ho záchranná služba do nemocnice a doslova v nemocnici bojoval o život. V této době jsem přišla na to, že můj přítel chodí ven s nějakou slečnou, a že to není poprvé. Z počátku lhal, že tomu tak není, pak mi řekl, že se chce rozejít. Tehdy jsem udělala velkou chybu. Klečela jsem před ním, prosila, plakala, aby mne neopouštěl, že bez něj nedokáži být. Během týdne jsme byli zase spolu, ale ve mě zůstala panika a strach z nejistoty. Co bude dál? Mohu mu věřit? Jak dlouho mi lhal?

Další roky byly podobné. Přítel si uvědomoval, jak moc mne má “v hrsti” a začal dělat mnohem větší problémy. Vrátíte se domů z práce a byt prázdný - rozprodal zařízení bytu do bazaru. Nelitoval ani vaše osobní věci. Volá vám majitel bytu a nadává, že už půl roku nemáte zaplacený nájem, přitom přítel vždy dostal peníze i složenky do ruky a měl nájemné platit. Po větším pátrání zjistíte, že složenky jsou schované v jeho šuplíku se spodním prádlem a peníze nikde. Stávalo se, že jsem přijela domů z práce a byla odpojená elektřina. Přátelé mne prosili, ať ho opustím, že mě týrá, ale já si stále stála za svým a bojovala za něco, co už mezi námi dávno nebylo. Bojovala jsem za toho chlapce, kterého jsem poznala a muž, se kterým jsem žila už jím dávno nebyl. Ano, tento boj byl zbytečný a marný. Po nějaké době jsme skončili na ulici. 

Azyl nám poskytli mí přátelé v Liberci a měla jsem možnost našetřit peníze a najít nové bydlení. V té době jsem se už pomalu a jistě začala vracet k hudbě. Nutkání vrátit se k hudbě bylo silné a já více a více litovala, že jsem se možností, které se mi nabízely, vzdala. Byla jsem bez práce, zadlužená a bez vidiny budoucnosti, přijala jsem nabídku na spolupráci od jednoho ze svých přátel. Do půl roku přišlo ocenění, první peníze.

Vztah s přítelem trval necelých 6 let. Celkem 4 roky společného života provázely rozchody, občasné hádky, finanční krize, kdy jsme neměli na jídlo apod.