Sedím na schodech, sleduji "jí", hlavou mi běží, co nám ten osud zase všechno naděluje a ptáte se "proč, proč zrovna ona, proč zrovna my, už zase ... "!? Díváte se na svojí Lásku chlupatou, jak se snaží zoubkem zase rozvázat pončo ...
Sedím na schodech, sleduji "jí", hlavou mi běží, co nám ten osud zase všechno naděluje a ptáte se "proč, proč zrovna ona, proč zrovna my, už zase ... "!? Díváte se na svojí Lásku chlupatou, jak se snaží zoubkem zase rozvázat pončo ...
Občas se člověk zkouší zamyslet sám nad sebou, jaký je, co dělá dobře/špatně, jaký je vlastně jeho život, jeho okolí – rodina, přátelé. Občas se člověk zamýšlí nad tím, jaká byla minulost, jaká je přítomnost a jaká bude asi budoucnost.
Sedím v čekárně u doktorky. Z ordinace vyjde droboučká stařenka pomalým krokem. Sedne si vedle mě a čeká. Po chvíli vyleze starý pan o berli. Vezme jeji kabát, jde k ní, pohladí ji po tváři a říká "Miláčku, můžeme jít domů".